Léčivá tekutá réva v zrcadle času
Víte, že pití malého množství vína má na lidský organismus velmi příznivý vliv? Antioxidanty obsažené ve víně zabraňují usazování škodlivin v kardiovaskulárním systému, čímž pomáhají předcházet riziku vzniku srdečního infarktu.
Stačí si dát jednu sklenku denně!
O příznivých účincích
Vedle toho, že pravidelná, leč umírněná, konzumace vína snižuje pravděpodobnost, že Vás nemile zasáhne srdeční příhoda (důkazem toho je, že například Francouze, jejichž životní styl rozhodně není zdravý, postihuje infarkt myokardu mnohem řidčeji než třeba Čechy) si jeho milovníci pochvalují především jeho analgetické a uvolňující účinky. Vždyť to jistě znáte sami! Sklenka dobrého vína s dobrými přáteli navodí neobyčejně příjemnou a uvolněnou atmosféru. Jedno takové posezení z Vašeho organismu odbourá neuvěřitelné množství stresu. Tato setkání však mají jeden háček. Když popíjíte vynikající víno, může být těžké, zůstat jen u jedné skleničky. Avšak pouze rozumné množství má na lidské zdraví příznivý vliv. Jak tedy definovat umírněnou konzumaci? Do kolikáté skleničky ještě pijete na zdraví? Samozřejmě, že záleží na obsahu alkoholu. Obecně však lze říci, že rozumná umírněná konzumace nepřesahuje půl litru vína denně. Pojďme nyní nahlédnout do zrcadla času oné sympatické tekuté révy!
Pohled do českomoravské historie
Vinařství patří k tradičním řemeslům, která jsou součástí našeho kulturního dědictví. Jeho počátky sahají až do období Velkomoravské říše, tedy někam do 9. století našeho letopočtu. Babička knížete Václava, Ludmila údajně založila první mělnickou vinici, kde se po její smrti věnoval pěstování révy a výroby vín její vnuk, Václav, a proto se této vinici později říkalo „Svatováclavská.“ Na dalším rozvoji českého a moravského vinařství se podílela církev, zejména kláštery, v jejichž blízkosti se zakládaly vinice a budovaly vinné sklepy. K zásadnímu rozvoji došlo až za období vlády Karla IV. V roce 1358 byl dokonce vydán královský mandát nařizující vysazování vinic na místech k tomu vhodných. Tento mandát osvobozoval všechny majitele vinic od daní, a to na dobu dvanácti let. Zajímavým opatřením, které Karel IV. dále vydal, bylo tzv. právo viničné, které sloužilo k ochraně před dovozem cizích vín. Karlův bratr, markrabě Jan Jindřich, zase v roce 1355 vydal viniční řád pro Moravu. Během husitských válek se naše vinařství ocitlo v krizi. Další krize přišla po třicetileté válce. Teprve až za císaře Josefa II. se situace stala příznivější. V roce 1784 bylo dokonce zavedeno třídění vín do jakostních stupňů. Nicméně další těžká období následovala. Koncem 19. století k nám byla z Ameriky zavlečena mšice zvaná révokaz. Ani 20. století poznamenané dvěma světovými válkami a zavedením komunistické diktatury, kdy socialistická produkce zaplavila trh jednotvárným sortimentem, našemu vinařství příliš nepřidalo. V současné době je naštěstí situace naprosto odlišná. Po vstupu naší země do Evropské unie došlo k výraznému zvýšení dovozu levnějších vín z unijních zemí, což vede domácí vinaře k výrobě vysoce jakostních vín.
Sklenka vína k jídlu
Mezi oblíbené bílé odrůdy patří Müller Thurgau, původem ze švýcarského kantonu Thurgau, který se hodí k lehkým jídlům a měkkým sýrům. Veltlínské zelené je tradiční odrůda pěstovaná v oblasti jižní Moravy. Toto lehké víno je vhodné naopak k tvrdým sýrům, vařeným masům a předkrmům. Ryzlink vlašský nebo rýnský se skvěle hodí k rybám. Oblíbené Chardonnay, které se u nás pěstuje od nepaměti, dnes patří k nejmódnějším vinným odrůdám. Mělo by se podávat především k bílým masům a rybám. A co si dát k hutným omáčkám či desertům? Rulandské šedé nebo poloslaný muškát. Určitě Vám neuniklo, že jsme zde zmínili pouze bílé odrůdy. O těch červených se dozvíte příště!
Foto: Samphoto
