Mladší děti většinou závidí svým starším sourozencům, že smějí to, co oni ne.
Starší děti zase vyčítají rodičům, že jejich mladším sourozencům dovolují mnohem více, než jim v jejich věku. Jak je to tedy doopravdy? Kdo z nich se má lépe?
První a druhé miminko
Při prvním těhotenství a po porodu se pozornost novopečené maminky soustředí výhradně na jejího prvního potomka. Pořizuje mu výbavičku, zařizuje dětský pokojíček, zaregistruje se na některém z internetových portálů, aby jí denně chodily krátké zprávy o tom, jak se děťátko v bříšku vyvíjí. Také tatínek bývá velmi nadšený ze svého prvního potomka. Všechno je pro oba rodiče nové a neznámé. Prožívají pocity, které doposud nepoznali. Součástí těchto pocitů bývá také úzkost. Rodiče mají strach, aby něco nezanedbali. Všechno pečlivě desinfikují, čtou návody a krmí děti výhradně tím, co jim doporučí dětská lékařka.
Když maminka otěhotní podruhé, má již kromě svého bříška na starost i své starší dítě. Pozornost je tedy rozložena. Je pravda, že až do druhého porodu se maminka věnuje spíše svému staršímu, již narozenému dítěti, protože to je už jednoduše tady, kdežto to druhé miminko je schované v bříšku. Pak se však situace mění, prvorozený mívá často pocit, že „malý vetřelec“ na sebe stáhnul veškerou pozornost obou rodičů. To, jak se rodiče v tomto věku starali o něho, si bohužel nepamatuje. Kdyby si to totiž pamatovalo, muselo by uznat, že mladší sourozenec se již tak úzkostlivé péči netěší (a nemá zbrusu nové oblečení, boty a hračky, většinu dědí po něm). To samozřejmě není způsobeno tím, že by rodiče měli své druhé dítě méně rádi, jsou jen zkušenější, a vědí, co péče o miminko obnáší.
Ustaraný pokusný králík
Postavení staršího (případně nejstaršího) dítěte se sebou nese také své nevýhody. Je sice pravda, že se rodiče svému prvorozenému dítěti intenzivněji věnují, otázkou však zůstává, zda je to vždy žádoucí. Přiznejme si, milí rodiče, že první potomek bývá tak trochu „pokusným králíkem“, nebo chcete-li průkopníkem role dítěte v rodině. Přece jen, zkušenosti nám zde chybí.
Další nevýhoda prvorozených spočívá v tom, že zpravidla bývají podrobeni přísnější kontrole rodičů. Rovněž jsou na ně kladeny větší nároky, nejen pokud jde o rozsah domácích prací, péči o mladší sourozence, ale především co se týče jejich studijních výsledků a přípravy na budoucí povolání. Rodiče od nich mnoho očekávají, což se může na dětské psychice velmi negativně projevit. Děti, od nichž se toho hodně očekává, mívají velký strach z vlastního selhání. Když se jim nedaří být vzorným synem či dcerou, trpí často úzkostí, v horším případě depresemi. Většina rodičů se z negativních projevů tohoto „přetěžování“ následně poučí, nebo ve své důslednosti poleví, a na druhorozené již tak vysoké nároky neklade.
Ani mazlíčkové nežijí bezstarostně
Ale ani mladší (případně nejmladší) sourozenci, kteří bývají domácími mazlíčky, nežijí bezstarostně. Často mají pocit, že se proti nim všichni starší členové rodiny spikli, že oni jako nejmenší stále něco nesmějí, kdežto všichni ostatní mohou. Pokud starší sourozenec nastaví laťku příliš vysoko (lépe prospívá ve škole, je klidnější a celkově hodnější), je pro nejmladšího člena rodiny neustálé srovnávání a dávání staršího sourozence za vzor více velmi stresující.
Jak vidíte sami, na otázku, zda se má lépe mladší či starší dítě, neexistuje jednoznačná odpověď. Hodně záleží na faktorech, jako je pohlaví a povaha dětí, zda sami rodiče byli ve své původní rodině mladším či starším ze sourozenců. Například matka, která je sama prvorozenou dcerou, bude mít pro situaci své prvorozené dcery mnohem větší pochopení, než ta, která byla nejmladším ze sourozenců. Přejeme Vám hodně trpělivosti!
Foto: Samphoto